Možná to znáte. Jedu od kamaráda. Dělali jsme spolu dříví v lese až do večera. A pak jedu tím setmělým Pískem, a aby nebylo takové ticho, zapnul jsem si rádio. Většinou ho neposlouchám. A dávají zrovna pořad o skupině Olympic a pouštějí jejich písně. To byly…

Asi je to prokletí… Může to být prokletí?… Nebo karma?… Dá se to zastavit?!… Je možné, aby se to už neopakovalo?… To přece není možné!… Já jsem utekla z domova, protože už se to tam nedalo vydržet a vrhla jsem se do…

A jak to teď máš, Ríšo? Chceš se ještě ženit? – Rád bych, žijeme na hromádce a nevidím to jako dobré… ani před sebou, ani před lidmi, ani před Bohem. – A ona? – Už jsem se jí třikrát ptal, třikrát, zdůrazní, jestli…

Byl jsem trochu rozpačitý… Zdeni, prosím tě, proč jste dali v posledním čísle Píseckého světa k mému článku „Vraťme se k imunitě“ ten obrázek kříže ze Starého mostu? To přece spolu vůbec nesouvisí? Odpověděla, že když si článek přečetla až do konce, že to tak…

Ačkoliv v současnosti probíhají stovky klinických studií, stále nemáme specifickou a prokázanou léčbu covidu-19. Co tedy můžeme udělat? Neměli bychom čekat pasivně se založenýma rukama a spoléhat pouze na systémová opatření. Je zde něco, co můžeme udělat my sami. Každý z nás může podpořit…

Oddělení spirituální péče bylo založeno z důvodu chybějící a důležité péče o duši bez ohledu na náboženské vyznání pacientů. Vedoucího oddělení Rosťu Homolu už deset let potkáváme v areálu nemocnice, buď jak míří k nějakému pacientovi nebo s někým stojí či sedí v soustředěném rozhovoru. I obyčejný rozhovor…

Už od malička k němu cítím velkou náklonnost, protože ten kraj, ve kterém jsem se narodil, jím byl prodchnut. A to i v dobách, kdy byl ve své vlasti zapomenut a jeho díla patřila mezi zakázanou literaturu. On se tady narodil a vyrůstal. Učili jsme se o třech…

O prázdninách jsem navštívil Alfreda Strejčka. „Tady si sedni, abych na tebe viděl, a povídej, jak se máš,“ řekl ten úžasný a moudrý člověk. A chvíli jsem povídal já a chvíli on… A pak řekl: „Můžu tě poprosit, Rosťo, jestli bys šel namočit do studené vody…

Jeden příběh mluví o rabínovi, který se podíval do ospalých očí mladých mužů sedících v jeho třídě, a zeptal se jich: „Žáci, ví někdo, kdy končí noc a začíná den?“ Několik studentů opatrně zvedlo ruce. „Rabi,“ zeptal se jeden z nich, „je to tehdy, když se dá zřetelně rozeznat…