Zamyšlení
Jan Zrzavý a Poutníci do Emauz
Byl to jeden s nejhlubších duchovních rozhovorů, který jsem v nemocnici vedl… „A co vám nakonec pomohlo se z toho všeho dostat?“ – „Jeden týden,“ odpovídá paní na posteli. – „Jenom jeden týden? To musel být výjimečný týden.“ – „Byl……
Dříve než daruješ devadesátou láhev
Mám poličku plnou příběhů. Už se na ni práší. A paní uklízečka to nerada vidí. Těžko se to uklízí. Jsou to různé fotografie, hrníčky, pohlednice, malované kameny, různé drobnosti… Prostě nejrůznější dárky, které jsem dostal od pacientů nebo jejich příbuzných.…
Malé ostrůvky…
Sedím nad knihou, kterou kdysi dostávali australští vojáci, když šli na frontu, a já teď čtu její předmluvu. „Jen málo knih se může chlubit takovým rozšířením jako svazek, který držíte v rukou. Kniha byla přeložena do více než sto padesáti jazyků, dočkala se…
Od Mikuláše do Vánoc, aneb Stezka do nebe
Šel jsem se jen tak projít kolem Hradišťského kopce. Příjemná stezka. A přemýšlel jsem o tom, o čem by měl být další článek do Píseckého světa. A kráčel jsem kolem výlepové plochy. A můj zrak náhle spočinul na slově, které bych tam nečekal: „hříšníků“. Dokonce…
Milý Bože… Děti píší do nebe
V písecké nemocnici vzniká Paliativní tým a jsem tomu rád. S tím souvisí i prostory, kde bude tento nově vznikající tým vykonávat svou činnost. A jako jediné vhodné se nakonec ukázaly ty moje dvě místnosti – Prostor ticha a Spirituální péče, protože jsou uprostřed a v blízkosti budoucích…
Na charakteru záleží…
Prázdniny a dovolené jsou v plném proudu. Rodiče odpočívají a nabírají sil. Učitelé odpočívají a nabírají sil a také děti a studenti odpočívají a nabírají sil. A to je dobře, ale život se nezastavil. A i přes prázdniny máme v nemocnici dětské pacienty. Tak jako po celý rok. A s některými se potkávám…
Ó pohodlí, nevýslovné pohodlí…
Vzpomínám na ten okamžik jako na chvíli hlubokého prožití toho, kdo a kteří lidé jsou pro mě naprosto nejdůležitější. Do té chvíle jsem si to nikdy tak niterně neuvědomoval. Považoval jsem to za úplně normální a běžné. A ono to někdy nemusí být…
Dlouhověkost z Edenu
Je to víc jak deset let zpátky. Ti bohatší letěli letadlem z Prahy do Kyjeva a z Kyjeva pak autobusem. Ti míň movití jeli z pražské Florence busem taky do Kyjeva a pak jiným autobusem až do cílového místa. A ti dobrodružnější jeli auty po vlastní…
Koho vidíš v zrcadle?
Blíží se Velikonoce. A k nim patří příběh. Velký příběh. Svým přesahem a důsledky naprosto výjimečný a neopakovatelný. Příběh Boží lásky k nám, která jde až za smrt. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný,…
Jak mě v Plzni zavřeli…
Musím vám čestně říct, že jsem to nechtěl. A bránil jsem se. A zkoušel to na mě. Pořád a pořád. „Napiš mi to, prosím tě, nic ti to neudělá a mně to pomůže. Napiš. Jedu na svatbu. Přece tam nebudu strašit v tomhle zeleném. Prosím…
